Květen 2010

Afrika - čtvrtý díl

16. května 2010 v 13:18 | Alisha_Sheilyne |  AFRIKA -Zuzka(P) (KF)
Probudilo Tě šramocení v bytě.V ložnici někdo byl a podle pohybů jsi poznala,že se svléká.A než ses stačila úplně probrat,odhrnul peřinu a lehl si k tobě.Podle kolínské jsi poznala Milana!,,Co tady děláš..."řekla jsi rozespale.,,Chyběla jsi mi…"přitáhl si Tě k sobě a zajel Ti rukou do vlasů.Objala jsi ho okolo krku a pak si ochutnala jeho rty…

Schoulila ses do jeho náruče a on tě hladil po zádech.Zavřela jsi oči a po chvíli jsi uslyšela jak šeptá.,,Miluju Tě..."políbil tě na čelo a tebe to zahřálo po celém těle.A znovu jsi usnula....

Stála jsi u skříně pouze v kalhotkách a hledala k nim podprsenku.Stále jsi toho všeho měla plnou hlavu.Proč,mi řekl,že mě miluje a chce odjet?Proč mi to řekl...,,Vypadáš jako antická bohyně..."ozvalo se ráno z postele a ty ses otočila.Vzala jsi ze země jeho košili a přitiskla sis jí k tělu.,,Lháři…"smála ses a procházela okolo něj do koupelny.Milan chytil cíp košile a stáhl Tě k sobě. ,,Počkej,musím vstávat …"a než jsi mu stačila říct s čím,přetočil Tě a ty jsi ležela pod ním.,,Máš tady muže,který se dožaduje tvé pozornosti…" a začal Tě líbat na krku.Slastí jsi zavřela oči a rozhodla ses,že se s ním ještě pár minut pomazlíš...Během minutky jsi byla úplně nahá a vaše těla se spojila v jedno.....

Poslední polibek a pak už jste rychle vstávali.Bylo půl sedmé a to už jsi bývala v nemocnici...Přes město Ti to pěšky trvalo půl hodiny.A Milan právě prohlížel obsah tvé lednice a ty sis oblékala.Stáhla sis vlasy do culíku a urychleně sis čistila zuby...Když si vyšla z koupelny,stál už u dveří a zavazoval si boty.,,Proč si nejdeš lehnout,vezmu si taxík..."divila ses.,,Hodím Tě tam...Nepřijel jsem,abych Tě nechal zase jít..."usmál se a společně jste opustili byt.

Při čekání na nemocniční výtah,Tě přitiskl ke dveřím a znovu políbil.Rozhlédla ses,jestli Vás někdo nevidí a trochu jsi ho od sebe odstrčila.Přes jeho tvář přelétl stín a ty jsi své unáhlené reakce okamžitě začala litovat.Odtáhl se a opřel se ramenem o rám výtahu.Výtah mezitím přijel a tebe napadl jeden šílený nápad,jak si ho udobřit.Popadla jsi ho za košili a vtáhla do výtahu.Zatlačila jsi ho na stěnu a přitiskla ses k němu.,,Děkuji Ti,za krásné milování,celý den,na něj budu myslet...Tak moc jsme pospíchali,že ani nemám podprsenku..."zašeptala si mu do ucha a kousla ho.Polknul a ty jsi mu dala rychlý polibek na rty.Dveře se pomalu zavíraly a on Tě chytil okolo pasu a vášnivě políbil.Slyšela jsi z chodby rychlé kroky,ale jeho rty,byly tak sladké...a pak už jen... ,,Dobré ráno..."rychle jsi od něj odskočila a podívala ses do tváře tvému primáři.

,,Dobré ráno..."pozdravili jste oba a ty jsi nevěděla kam s očima.Na primáři bylo vidět,že má velmi dobrou náladu a skvěle se baví vašimi rozpaky.Naštěstí výtah zastavil ve tvém patře a ty jsi je beze slova opustila a vešla na oddělení.

Urychleně jsi udělala vizitu a pak šla na povinné sezení se všemi doktory u primáře.Celou dobu,co mluvil,jsi nebyla schopná se na něj ani podívat.Teprve až když jsi uslyšela své jméno,vzhlédla jsi k němu.,,Zařiď předoperační vyšetření a pak ho odoperujeme."podíval se na tebe a ty jsi měla pocit,že Tě svléká očima.Jen jsi kývla a začala jsi z něj být velmi nervózní...

Zajistila jsi vše,co bylo potřeba pro pacienty na oddělení a odešla na sál.Operační zelené oblečení bylo bez rukávů a velmi široké.Bylo vidět úplně všechno....když jsi zvedla ruce od těla.Ucítila jsi na sobě něčí pohled a setkala ses se známýma čokoládovýma očima.Co tady dělá,pomyslela sis.Má přece volno...Povzbudivě se na tebe usmál a pak pokračoval v píchání spinální anestezie.Rychle sis nechala obléct zelený empír a rukavice.A mohli jste začít operovat.Primář vesele komunikoval se všemi na sále a operace se blížila ke zdárnému konci.Oddechla sis a a šla sis na chvíli sednout na lékařský pokoj.Ani sis nestačila zalít kafe,když se objevili ostatní doktoři a najednou tam bylo živo.

Nachystala jsi víc hrnků a pak ses otočila za hlasem,který řekl tvé jméno.Na sedačce byl tvůj primář David,doktor Pavlík,Milanův otec Jaroslav a primář anesteziologie Radek.,,Ahoj Terezko..."pozdravil Tě ředitel a i ty jsi mu s úsměvem odpověděla.S ostatníma ses viděla už ráno.Nachystala a zalila jsi jim kafe a v tu chvíli přišel Milan s dvěma doktorkami z ara.Chtěla jsi okamžitě zmizet,ale nedalo se projít.Znovu ses napila a v tu chvíli se Tě Milan tiše zeptal,,Máš dneska službu?",,Ne,až v pátek."a dívala ses,jak si hodil dvě kostky cukru do hrnku.,,A máš nějaký program na dnešní večer?"nahnul se okolo tebe pro lžičku a ty jsi ucítila jeho dech na šíji. ,,Tebe..."zašeptala jsi a ucítila jsi,jak Tě lehce políbil za ucho.Podívala ses mu do očí a v tu chvíli jsi s ním chtěla být úplně sama a někde jinde...

,,Ty jsi jí dal pusu.Vy dva spolu něco máte?"oba jste se otočili a za Vámi stála jeho kolegyně Katka.Milan se na tebe podíval a ty jsi ztuhla.,,Viděla jsem,jak jí políbil..."dodala,když se na ni všichni udiveně dívali..,,Věřím tomu...ráno jsem viděl něco podobného ve výtahu...Byli sami sebou tak zaujatí,že si mě ani nevšimli...a jak pak dělali,že nic...."smál se David.,,Chodíte spolu?Jak dlouho?"přidala se Hanka.,,Od vánočního večírku..."řekl hrdě Milan a přisunul se blíž k tobě,jelikož jsi vypadala,že Tě raní mrtvice.,,Půl roku,to tajíte?Jak to,že jsem si Vás dvou nevšiml dříve?Ty jsi to věděl?"zeptal se Radek ředitele.,,Jasně...s jejím otcem jsem chodil na gympl..."smál se.Samozřejmě se to neobešlo bez poznámek....

,,Terezko..."podíval se na tebe Milan.,,A je to venku..."snažila ses o úsměv.,,Spoléhám na Vás,že to do večera nebude vědět celá nemocnice...¨"řekla si se smíchem ostatním,i když jsi věděla pravý opak.Napila ses kafe a po chvíli se rozhovor stočil jinam.,,Nezlob se..."naklonil se k tobě Milan,když sis vedle něj sedla.,,Já se nezlobím...Jednou by to stejně prasklo."povzdechla sis tiše.,,Jen mě mrzí,že odjedeš zpátky do Afriky a mě tady necháš."vyletělo z tebe.Milan ztuhnul,podíval se na tebe a ty jsi vstala od stolu.Odcházela jsi se slovy,že se podíváš,jestli je už připravená pacientka na operaci žlučníku....

Ponořila jsi zápěstí pod ledovou vodu a snažila ses ze sebe smýt všechny starosti a připravit se na operaci.Tohle Tě vždy uklidňovalo,ale dnes to nešlo.Tvé myšlenky stále odbíhaly k Milanovi.,,Zlobíš se?Chtěl jsem Ti to říct sám..."uslyšela jsi hlas za sebou a ucítila jsi,jeho ruku na rameni.,,Né..."natáhla ses pro ručník.,,Jen mě mrzí,že jsi mi to neřekl sám...a dříve,než mi o tom náhodou řekl tvůj otec..."Chvíli bylo ticho a pak Ti řekl.,,Otec mi včera kvůli tomu volal.Řekl mi ,že se prořekl,....proto jsem přijel...Chtěl jsem Ti to říct,ale ráno nebyla příležitost...Vím to týden.Před měsícem za mě Monika vyplnila novou žádost...Máma jí o to požádala...Obvykle se čeká tak měsíc,nebo dva,než Ti odpoví,ale vzhledem k tomu,že už jsem tam byl,brali mě okamžitě.Měl jsem odjet už příští týden,ale nechci.Je mi s tebou dobře..."dořekl a pohladil Tě po líčku.,,Mě s tebou taky...Musím jít operovat...probereme to večer,souhlasíš?"usmála ses na něj.,,Uvařím večeří..."a dal Ti rychlý polibek na rty...,,Budu se těšit..."usmála ses na něj a v hlavě jsi měla šílený plán.

Odpoledne na oddělení sis sedla k PC a hledala stránky lékařů bez hranic.Dozvěděla ses,že minimální doba v Africe je tři měsíce,potřebuješ milion očkování a povinná je 2-letá lékařská praxe.Čím více si četla,tím více Tě to zaujalo a chtěla jsi odjet s ním.Přečetla sis vše o potřebných formulářích a rozhodla ses o svou lásku bojovat.Věděla jsi,že pokud odjede,bude mezi Vámi definitivní konec!Pokud bude chtít,tak odjedeš s ním!Jestli Tě miluje,jak říkal,bude rád,že jste spolu.....

Večer v posteli...

,,Ty chceš jet se mnou?"vyděsil se a ty sis začala myslet,že asi o tebe zase tolik nestojí,jak tvrdí.Trochu ses od něj odtáhla a otočil k němu zády.,,Lásko,miluji Tě,toužím po tobě a chci být s tebou,ale...Afrika není místo pro takovou křehkou ženu jak jsi ty."naklonil se nad tebe a hladil Tě po zádech a zadečku..,,Všude je špína,bída a hlad.Děti tam umírají ve velkém na malárii a na choleru... a co teprve žloutenka a AIDS...Při operacích používáme dvoje speciální rukavice,ale i tak máme strach.Chodí k nám lidé s nádory velikosti melounu...někteří za pár dní zemřou...Není jim pomoci...Když vypadne generátor,nefunguje klimatizace...nedá se tam ani dýchat.Zbláznil bych se,kdybych viděl,že se takhle trápíš."hladil Tě ve vlasech a ty jsi o jeho slovech přemýšlela.,,Tak proč tam jedeš?"zeptala ses.,,Ti lidé jsou úžasní,jsou za jakoukoli maličkost vděční.Rodiny drží spolu.A parta těch lidí v nemocnici,je vždycky bezvadná.Jsou tam špičkoví lékaři z celého světa.Naučil jsme se spoléhat sám na sebe...improvizovat,když něco vypadlo,nebo něco došlo...a navíc,během měsíce,jsem uměl Francouzsky lépe,než má sestra po šesti letech na francouzském lyceu.... Mám teď přátele po celé Evropě..."usmál se,když ses k němu znovu přitulila.,,Právě proto tam chci jet...Táta vždycky chtěl,aby ze mě byla právnička,jako on,ale když jsem mu řekla,že chci jít po gymplu na medicínu,zděsil se!Jako teď ty..."položil Ti prst na rty. ,,Já vím,říkal mi to...Nediv se nám,jsi taková drobná a křehká...Mám neustále pocit,že Tě musím chránit.."nedořekl,protože jsi mu položila prst na rty.,,Nejsem panenka z porcelánu...Nikdy před problémy v práci neutíkám a umím se o sebe postarat...A špínu a hlad taky zvládnu!I nemoci...i smrt."a odmlčela ses.,,Já vím,jsi špičková lékařka,byla by jsi tam jedničkou...ale...i tak nevím,jestli je to dobrý nápad...Možná by sis o tom měla promluvit ještě s tvým otcem...Na jeho radu přece dáš ze všech nejvíc,né?A jestli to děláš jen kvůli mě,nemusíš...Nepojedu tam.Zůstanu tady.Už jsem tam byl...nebude mi to tolik chybět,jako by jsi mi tam chyběla ty!"naklonil se nad tebe.,,Chci tam jet...jestli mě chceš...Změníme prostředí a uvidíme,jestli i tak spolu zvládneme žít..."políbil Tě na dlaň a znovu se k tobě sklonil.,,Promluv si s tátou...a pokud i on,bude pro,nemám námitek.A budu se Tě snažit chránit,jak jen to půjde..."zašeptal u tvých rtů a pak jste se začali věnovat příjemnější činnosti,namísto mluvení....

Září....

Ucítila jsi něčí ruku na paži.Nad tebou stála stevardka a nesla Ti tácek s jídlem.,,Kde jsme..."rozespale ses usmála.,,Jsme asi v polovině cesty...za tři hodiny budeme přistávat..."a naklonila se s táckem ke tvému sousedovi.Odkryla si víko z krabičky a s chutí ses pustila do jídla.Od rána jsi nic nejedla,kvůli cestovní horečce....Ještě na letišti,jsi měla strach,že Tě máma odvleče zpátky domů,ale táta stál při tobě a krotil jí.Ani jsi nečekala,že to projde tak lehce...Jak doma,tak i v práci...Ještě,že máš tak dobré vztahy s ředitelem...

Dojedla jsi jablko a nechala sis nalít kávu.Po deseti týdnech opět uvidíš Milana...Tak dlouho jsi čekala na všechny očkování...a povolení,že musel odjet bez tebe.Letadlo se naklonilo doprava a pak do leva a z horních úložných prostorů vypadlo pár věcí a na pasažéry.Oblečení,tašky,kufříky,atd.Zavřela jsi oči a přemýšlela jsi,jestli to přežijete.Naštěstí to netrvalo dlouho a pilot turbulenci dobře zvládl.Jedna z cestujících za tebou po chvíli volala letušku.Po chvíli se začaly ptát,jestli zde není lékař.Vstala jsi a ihned tě odvedly o pár řad dál a na druhou stranu letadla.,,Dostal ránu přímo do hlavy.Neprobírá se."vysvětlovaly anglicky.Podívala ses na něj.Uviděla jsi mladého tmavovlasého kluka který měl zavřené oči a byl velmi bledý.Vedle něj seděli ještě dva lidé.

,,Zvedal ze země svou bundu a kufr ho praštil po hlavě."vysvětlovala Ti ta blonďatá žena.,,Je těžký,mám tam notebook."dodal ten muž.Klekla sis k němu.Z levého spánku mu teklo trochu krve.Modlila ses,ať to není z ucha.Zatlačila jsi nad ránou a pak jsi zkusila puls.,,Měl by si lehnout."řekla jsi a pak sis uvědomila,že Ti nerozumějí.Zopakovala jsi stejnou větu anglicky a letušky už Ti ho pomáhaly zvednout ze sedadla.Moc Vám to nešlo,tak Vám ten muž pomohl.Všimla sis,že mu nějak nepřirozeně visí levá paže.Položili jste ho na zem a ty jsi požádala o led a baterku.Stále měl puls a tak jsi zkusila dýchání z úst do úst.Po třetím vdechnutí,začal slabě dýchat sám a po chvíli si povzdechl a zkřivil tvář bolestí.Sáhla jsi mu na levé rameno a on znovu reagoval bolestivě a otevřel oči.Podívala ses do jeho modrých očí a měla jsi pocit,jako by se s tebou zatočil svět.,,Patricku..."řekl ten muž za tebou.,,Budete v pořádku."řekla jsi mu a usmála ses.Chvíli se rozkoukával a pak se pokusil vstát.,,Nevstávejte,máte vykloubené rameno a otřes mozku.Musíte ležet."položila jsi ho jemně zase zpět na podlahu.Vzala sis od letušky led a vsunula mu ho pod hlavu za krk.Pak jsi vzala baterku a posvítila mu do obou očí.Zornice se zdály být normální.,,Víte,kde jste?"ptala ses.,,...V letadle...."řekl tiše melodickým hlasem a prohlížel si Tě.,,Dobře.To rameno.Bolí moc?"zeptala ses a znovu jsi na něj přiložila prsty.,,Bolí mě hlava.Je mi zle.Rameno...měl jsem ho tak už víckrát."a to Tě nepotěšilo.,,Vydržíte s ním do nemocnice?"a přemýšlela jsi v kterém kufru jsou opiáty.Kývl hlavou a oči se mu znovu zavíraly.,,Ne,ne,ne,ne,né...nesmíte spát."dotkla ses jeho tváře.Letuška Ti přinesla tonometr.Změřila jsi mu tlak a každou chvíli jsi kontrolovala zornice a krvácení na hlavě.Unaveně se na tebe díval a kdykoli zavřel oči,budila jsi ho.Mezitím ses ptala té ženy,jestli chtějí jet do místní nemocnice,nebo k lékařům bez hranic.,,Přítel mě bude čekat na letišti.Je to anesteziolog.Mohli by ho uspat a napravit mu to rameno."říkala si jí,když jsi mu znovu měřila tlak.

POMŮŽETE MI?

6. května 2010 v 16:02 | Alisha_Sheilyne |  POMÁHÁME!!!!POMÁHEJTE!!!!
AHOJ VŠICHNI, MŮJ KAMARÁD ZAKLÁDÁ NOVÝ BLOG A BYLA BYCH MOC RÁDA KDYBYSTE MI POMOHLI S PROPAGACÍ, DĚKUJI MOC PŘEDEM!!!!!


Different Life For Us!!!!!!!

6. května 2010 v 13:53 | Alisha_Sheilyne |  POMÁHÁME!!!!POMÁHEJTE!!!!
Ahoj, TOTO jsou asi nejznámější české webovky zabývající se každodenním problémem- týráním zvířat!   Pro někoho by mohly být užitečné, díky...